Výsledek v Geekbench: stejné frekvence a stejný jednojádrový výkon jako M1?
Zhruba rok je to, co Apple vydal svůj první ARM procesor pro počítače MacBook/Mac a tak dále nazvaný M1. Nyní firma s novými modely notebooků vypustila další procesor, který posune jejich výkon opět dál. Nejde zdá se o novou generaci, ale o výkonnější derivát M1 – přesněji o dva čipy: M1 Pro a M1 Max, které mají dvojnásobek výkonných jader a silnější výkon pamětí. Ale zejména integrované grafiky, která je na poměry iGPU ohromná.
Už před časem se objevily úniky či údajné informace o tom, že Apple chystá pro výkonnější počítače procesor, který by měl deset jader, z toho osm „velkých“ a dvě „malá“ úsporná, plus samozřejmě GPU. Tehdy se zdálo, že by mohlo jít o čiplet, z nějž by Apple vyráběl spojením další výkonnější verze s 20 nebo dokonce 40 jádry (a stejně násobeným počtem výpočetních jednotek v GPU). Částečně se to asi potvrzuje, částečně možná ne. Apple teď odhalil dva zvlášť vyvinuté modely procesoru, již zmíněný M1 Pro a M1 Max, kde ale každý používá zvláštní křemík a jde v obou případech o monolitické procesory. Oba jsou určené pro notebooky MacBook Pro, modely s nimi nyní Apple představil.
Levnější z obou nových SoC se jmenuje M1 Pro (značení zřejmě kopíruje schéma jmen od telefonů Applu). Je to docela velký čip s plochou okolo 245 mm² (dle odhadu AnandTechu), což je třeba vztáhnout k tomu, že používá 5nm proces, zatímco konkurence od AMD a Intelu je dnes jen 10nm/7nm. Čip díky tomu na této ploše dle Apple obsahuje celých 33,7 miliardy tranzistorů.
Procesorová část M1 Pro odpovídá tomu, o čem dřívější úniky mluvily – CPU má osm velkých jader, přičemž možná jde o zrcadlově obrácené zdvojení čtyřjádrového bloku z čipu M1 – je možné, že jde o dva bloky čtyř jader, kde každá čtveřice má vlastní blok L2 cache, nesdílený s druhou polovinou. Apple uvádí, že celkově má osm velkých jader 24 MB L2 cache, ale mohlo by tedy možná jít i o 2×12 MB, to zatím není jasné.
Dále má procesor už jen dvě malá efektivní jádra, pro něž je poskytnuta 4MB L2 cache. Apple tedy zdá se nesleduje stejnou koncepci jako Intel, dle nějž je pro navyšování mnohovláknového výkonu výhodnější používat více efektivních/úsporných jader. Úlohou jen dvou „E-Core“ je asi čistě jen snížení spotřeby při nečinnosti, kdy systémové služby a další „pozadí“ může běžet s nižší spotřebou. Rozdíl v politice Intelu a Applu ale může být daný tím, že Apple si může dovolit víc „rozhazovat“ v počtu tranzistorů, zatímco Intel, podobně jako výrobci ARM čipů pro telefony s Androidem, se musí více ohlížet na cenu procesoru.
Kromě zmíněných L2 cache má celý procesor ještě tzv. System Level Cache (SLC) s podobnou rolí jako má L3 Cache, ovšem s tím rozdílem, že do ní mají přístup i další jednotky jako iGPU nebo akcelerátor AI – ten je zdá se 16jádrový, jako v M1 (výkon je 11 TOPS, což je zcela stejné jako hodnota uváděná pro M1). Apple kapacitu SLC neuvádí, ale na snímcích vypadá větší než než u M1, takže například AnandTech hádá, že by mohla být 32MB.
Architektura a IPC beze změny?
Architektura jader nebyla zmíněná. Ale protože je použito označení M1, je buď stejná jako v loňském procesoru (tedy velká jádra Firestorm, malá jádra Ice Storm), nebo by asi maximálně mohlo jít o velmi podobnou architekturu z čipu A15. Tam jsou velká jádra Avalanche (malá jádra jsou Blizzard), jejichž IPC je ale zdá se prakticky stejné jako u M1, takže při stejné frekvenci a stejně velkých cache by výkon jádra byl asi cca stejný.
Podle slajdů mají jádra stejné paměti cache jako loňské architektury: velké jádro má 192KB L1 pro instrukce a 128KB pro data, malé jádro 128KB pro instrukce a 64KB pro data. Každopádně se zdá, že tyto procesory stejně jako M1 ještě nepodporují SVE/SVE2 a nejsou ARMv9 kompatibilní.
Čtyřkanálové paměti v noteboocích
Procesor M1 Pro má pouzdro BGA pájené rovnou na desku. Stejně jako u M1 je u něj použitá ta specialita, že RAM je osazená přímo na procesor. To ani tak nezvyšuje výkon, jak se občas mylně komentátoři domnívají, ale umožňuje to tyto paměti a jejich řadič provozovat s nižší spotřebou, protože signál běží na kratší vzdálenost. Jinak jde ale o standardní paměti typu LPDDR běžně používané v noteboocích a mobilech.
Nové je u M1 Pro to, že Apple již přešel z LPDDR4X na novou generaci LPDDR5, zřejmě LPDDR5-6400. To by samo dávalo dobrou paměťovou propustnost, ale zároveň je také rozšířena šířka sběrnice na celkem 256 bitů, jde tedy o ekvivalent čtyřkanálového paměťového řadiče v desktopu (kde má jeden kanál 64 bitů, zde ale půjde o víc 32bitových nebo 16bitovýh kanálů). Navíc je to ale s vysokou frekvencí zatím možnou jen u LPDDR (nová DDR5 ale už brzo deficit stáhne). Paměť by údajně měla poskytovat teoretickou propustnost 200 GB/s.
Kapacita je 32 GB (na prodej ale bude i zredukovaná 16GB varianta). Je to osazeno ve dvou zřejmě vrstvených vícečipových pouzdrech po stranách samotného procesoru, jak můžete vidět na ilustračním obrázku.
Podle marketingových slajdů Applu (jako vždycky je třeba upozornit, že ty mohou být ošidné, takže s hodnocením čekejte až na nezávislé recenze) by snad spotřeba CPU měla být typicky okolo 30 W – nebo aspoň v benchmarcích, které Apple pro srovnání použil. Už M1 se čtyřmi velkými jádry se totiž dalo v některém softwaru dostat ke spotřebě 20 W nebo víc, takže je pravděpodobné, reálné TDP čipu – které si Apple nechává pro sebe – je určitě vyšší a CPU část by asi mohla být schopná i 35–40 W. Ne-li víc.
Podle Applu je výkon v jeho oficiálním srovnání při 30 W až 1,7× lepší, než co při stejných 30 W dosahuje procesor Intel Core i7-11800H (osmijádrové Tiger Lake-H od Intelu, které ovšem není nejvyšším modelem v nabídce). Opět je asi lepší počkat na oficiální testy.
Grafika s 2048 shadery
Vysoká propustnost 256bitových pamětí by asi mohla mít zajímavé dopady i na některé úlohy běžící na procesoru, ale Apple ji nejspíš implementoval hlavně s ohledem na výkon integrovaného GPU, které má stejně jako paměti dvojnásobnou „šířku“, Apple uvádí 16 jader, zatímco M1 mělo 7 nebo 8 jader dle konfigurace. Jedno jádro by mělo odpovídat 128 shaderům (podobně jako jeden blok SM u architektury Nvidia Ampere), architektura je asi zase stejná jako v M1.
16 jader by tedy mělo znamenat, že integrovaná grafika má 2048 shaderů (Apple jim říká „výpočetní jednotky“), suverénně nejvíc, co nějaké integrované grafické jádro dnes má – tedy pokud ponecháme stranou APU pro herní konzole Sony PlayStation 5 a Microsoft Xbox Series X. Vedle verze s 2048 shadery bude Apple v počítačích MacBook Pro nabízet i levnější verzi s GPU osekaným na 14 „jader“ (1792 shaderů). Podporované jsou dva externí displeje (a k tomu současně asi interní LCD notebooku). Apple neuvádí takt, ale vypadá to, že by měl být někde okolo 1,27 GHz. (Aktualizováno: takt GPU je 1296 MHz, drobně víc než u M1).
Výkon verze s 2048 shadery ve výpočtech FP32 je přímo podle Apple 5,2 TFLOPS. Pro srovnání: Radeon RX 6600M má uvedených 8,77 TFLOPS, integrované GPU Intel Iris Xe procesorů Tiger Lake-U se 768 shadery má uváděných jen 1,69 TFLOPS.
Dle marketingu Applu má iGPU procesoru M1 Pro dosahovat výkon podobný jako 100W samostatná Nvidia GeForce RTX 3050 Ti pro notebooky (ta má 2560 shaderů architektury Ampere), ale s výrazně nižší spotřebou, jen asi 30 W.
Je třeba mít na paměti, že Apple jednak má benefit pamětí LPDDR5 s výrazně menším příkonem než GDDR6, vedle toho výhodu integrovaného řešení, ale zejména pak největší bonus v tom, že jeho čip používá 5nm proces TSMC. Ten umožňuje výrazně lepší energetickou efektivitu sám o sobě – proti 8nm procesu Samsungu použitém v GPU Nvidie to zřejmě je rozdíl dvou generací výrobního procesu. Inzerovaná o 70 % lepší spotřeba tedy není úplně div. Nicméně je také dobré říct, že jde jen o oficiální srovnání. Není moc jasné, jak moc tento marketing Applu vůbec odpovídá situaci v nějakých reálných GPU úlohách, ať už ve hrách, nebo ve výpočetních aplikacích.
Na další straně: Highendová varianta M1 Max s masivním integrovaným GPU.
⠀
Zhruba rok je to, co Apple vydal svůj první ARM procesor pro počítače MacBook/Mac a tak dále nazvaný M1. Nyní firma s novými modely notebooků vypustila další procesor, který posune jejich výkon opět dál. Nejde zdá se o novou generaci, ale o výkonnější derivát M1 – přesněji o dva čipy: M1 Pro a M1 Max, které mají dvojnásobek výkonných jader a silnější výkon pamětí. Ale zejména integrované grafiky, která je na poměry iGPU ohromná.
Druhá varianta čipu se jmenuje M1 Max a zejména poskytuje výrazně vyšší grafický výkon. Tento čip je ještě mnohem větší, má dle odhadu až nějakých 432 mm²; údajně obsahuje 57 miliard tranzistorů. Apple také ukázal jeho snímek, podle kterého se zdá, že zvětšení je prakticky celé dáno navýšením výkonu GPU – dokonce se zdá, že oba čipy jsou z velké části prakticky identické, ale M1 Max má část s GPU a paměťovými řadiči zreplikovanou 1:1. Dlužno dodat, že „snímky“ asi nejsou vůbec přesné fotografie, ale spíš vizualizace, možná i záměrně retušované.
Procesor M1 Max tedy nebude patrně o nic výkonnější z hlediska výkonu CPU (možná až na nějaké výjimky) a v AI výkonu. Má stejnou 16jádrovou jednotku pro akceleraci neuronových sítí (a výkon 11 TOPS je stejný jako u M1 a M1 Pro) a také CPU část má stejný počet jader. I M1 Max tedy zůstává u osmi velkých jader a u dvou malých jader. Otázka je, zda třeba nebude mít o trošku vyšší frekvence. Ta je zatím neznámá, ale materiály Applu žádný rozdíl ve výkonu CPU části neindikují, takže je ve hře možnost, že takt CPU je u obou verzí stejný. Dokonce by mohl být stejný i takt GPU.
Kde bude M1 Max bodovat, je výkon grafiky. Ta je dvojnásobně silná, vypadá to, že vše bylo zdvojeno, takže čip má 32jádrové GPU s 4096 shadery. Výkon Apple uvádí jako 10,4 TFLOPS, což je také přesně dvojnásobek, implikující, že je stejná i frekvence GPU. Vedle této plné konfigurace bude Apple nabízet také levnější verzi s oříznutým GPU, která bude mít jen 24 jader, čili 3072 shaderů (výkon by tedy u ní asi měl být 7,8 TFLOPS). Soudě podle udávaných TFLOPS je asi frekvence GPU zase stejná jako u M1 Pro, tedy kolem 1,27 GHz. (Aktualizováno: takt GPU je 1296 MHz, drobně víc než u M1).
Na integrované GPU jsou to hodně velké výpočetní výkony, téměř stejný (10,6 TFLOPS) uvádí AMD pro mobilní Radeon RX 6700M (model 6800M má mít 11,78 TFLOPS). Mimochodem ono zdvojnásobení všeho v grafice se týká také například obrazových výstupů. M1 Max bude podporovat čtyři připojené externí monitory. Zda budou zdvojnásobené také akcelerátory videa, to už nevíme.
Osmikanálové paměti v notebooku
Apple ovšem nezdvojnásobil jen samotné výpočetní jednotky. Současně je také dvakrát větší propustnost do paměti, protože paměťový řadič má dvojnásobný počet kanálů. Celkově to už tedy odpovídá 512 bitům, což by vlastně byl ekvivalent osmikanálového paměťového řadiče v desktopu (nebo už spíš desktopu). Opět je to ovšem s pamětí LPDDR5-6400. Také System Level cache je patrně zreplikovaná spolu s grafikou, takže čip by možná mohl mít 4×16 MB SLC. Tedy pokud to není jen důsledek toho, že prezentovaný snímek čipu je vyroben z obrázku M1 Pro ve Photoshopu. Apple přímo o kapacitě SLC nic neslibuje.
S dvojnásobnou šířkou sběrnice koresponduje také osazení, kdy M1 Max má na pouzdru BGA už čtyři pouzdra s pamětí LPDDR5. Také kapacita je díky tomu dvojnásobná, a to 64 GB (opět ale budou ke koupi i levnější konfigurace se zmenšenou kapacitou 32 GB). Propustnost této paměti vychází na 400 GB/s, což je skutečně již na úrovni celkem výkonných samostatných GPU – například GeForce RTX 3070 pro desktop nebo RTX 3080 pro notebooky mají k dispozici s pamětí GDDR6 na 256bitové sběrnici propustnost 448 GB/s. S pamětí typu GDDR je ale spojená výrazně větší cena ve spotřebě.
Podle marketingu Apple by se snad výkon GPU procesoru M1 Max mohl blížit mobilní GeForce GeForce RTX 3080 – opět ale nevíme, v jakém softwaru a zda je to úplně reprezentativní srovnání, nebo zda třeba Apple trošku nezveličuje. Spotřeba podle Apple má být okolo 60 W (opět platí, že to nemusí být skutečné maximum) a Apple se chlubí, že onen podobný výkon podává s o 100 W nižší spotřebou. U toho je, jak již bylo řečeno v předchozí kapitole, důležité pamatovat, že jde o 5nm čip, což samo dává logicky velkou výhodu v energetické efektivitě proti samostatnému GPU Nvidie vyráběnému výrazně horším 8nm procesem Samsungu.
Na další straně: První uniklé benchmarky: nejrychlejší procesor pro notebooky dneška.
⠀
Zhruba rok je to, co Apple vydal svůj první ARM procesor pro počítače MacBook/Mac a tak dále nazvaný M1. Nyní firma s novými modely notebooků vypustila další procesor, který posune jejich výkon opět dál. Nejde zdá se o novou generaci, ale o výkonnější derivát M1 – přesněji o dva čipy: M1 Pro a M1 Max, které mají dvojnásobek výkonných jader a silnější výkon pamětí. Ale zejména integrované grafiky, která je na poměry iGPU ohromná.
Vedle těchto marketingových srovnání tu ale máme už možná i první reálný test. V databázi Geekbench se totiž objevily výsledky pro notebook MacBook Pro údajně s procesorem M1 Max. Jak už ale bylo zmíněno, skoro stejné nebo úplně stejné výsledky by v testu CPU měl asi dávat i M1 Pro. Zatím je třeba tento únik brát s rezervou, protože nevíme, zda třeba není zfalšovaný (teoreticky je dokonce možné i to, že ho naopak nahrál přímo Apple, takže by skoro mohla naopak platit ona poučka o opatrnosti vůči oficiálním benchmarkům).
Lepší ze dvou výsledků má v Geekbench 5 jednojádrové (ST) skóre 1479 bodů a mnohojádrové (MT) 11 542 bodů. Druhý má o trošku horší ST výkon (1745), ale lepší výkon všech jader (12 422 bodů). Jsou to celkem zajímavé výsledky. Jak můžete vidět, když si to srovnáme s grafy webu AnadTech, které jsme použili v loňském článku o M1, výkon v jednom vlákně je téměř identický s tímto loňským CPU.
Pokud jsou toto tedy výsledky naměřené na finálním hardwaru a test nebyl něčím uměle zpomalen, pak možná procesor M1 Max (a M1 Pro také) může mít úplně stejnou maximální frekvenci 3,2 GHz a jednojádrový/jednovláknový výkon tedy nezaznamená žádné zlepšení oproti počítačům s M1.
All-core výkon: +60 % proti M1
Mnohovláknový výkon je poměrně dobrý, ale pokud jste čekali dvojnásobek proti M1, budete zklamáni. Je to ale logické – u M1 asi čtvrtinu mnohovláknového skóre dodávají malá jádra (AnandTech uvádí, že použití všech osmi jader zlepší výkon o 33 % proti použití jen čtyř velkých jader, bez asistence malých). Z toho vychází, že M1 Pro/Max by měly mít mnohovláknový výkon na úrovni teoreticky asi sedmi osmin M1 (kvůli odebrání dvou malých jader) plus šesti osmin díky čtyřem velkým jádrům navíc. To znamená, že M1 Max a M1 Pro mají potenciál na výkon asi 13/8 výkonu M1, neboli asi o 62,5 % lepší, než má M1. A skutečně, ono druhé lepší skóre 12 422 bodů představuje výkon o 61 % lepší, než má M1.
Toto by samozřejmě bylo v případě, kdyby frekvence při zátěži všech jader byly stejné. Tak tomu nemusí být, Apple možná snižuje trošku jejich takty při all-core zátěži (toto se už ale zřejmě děje i na M1). Ale na duhou stranu u M1 může pomáhat 4× vyšší paměťová propustnost a možná i 4× větší SLC.
Pokud tyto výsledky platí, tak by mnohovláknový výkon v Geekbench 5 byl vyšší, než má například desktopové desetijádro Core i9-10900K z roku 2020, a i trošku vyšší než má Ryzen 9 3950X (12 114 bodů dle AnandTechu). Byl by o dost pozadu za desktopovým procesorem Ryzen 9 5900X (14 172 bodů), ale zase o podobný kus před Ryzenem 7 5800X (10 515 bodů).
V porovnání se spotřebou srovnatelnými mobilními CPU ale M1 Max vychází o dost lépe. 35W AMD Ryzen 9 5980HS (osm jader Zen 3) dosahuje skóre 8391 bodů, ale je možné, že s boostem vyšším, než je 35 W (Geekbench je poměrně krátký test).
Toto vítězství v mnohojádrovém výkonu ovšem opět asi je do velké míry i zásluha výhody ve výrobním procesu. Mnohovláknový výkon je vždy omezený spotřebou, takže výrobní proces dělá velký rozdíl a 5nm technologie TSMC v čipu M1 Max by měla mít pořád o slušný kus lepší energetickou efektivitu než 7nm proces první generace použitý u Ryzenů 5000.
Nejvýkonnější procesor pro notebooky (než přijde Alder Lake)
Nicméně to, že má Apple k dobru o celou generaci lepší výrobní proces (díky svým štědrým rozpočtům a velikosti/finanční síle), nic nemění nic na tom, že by dnes mělo jít o nejvýkonnější procesor pro notebooky z hlediska mnohojádrového výkonu (v tom jednojádrovém je to spíš plichta s nejlepšími kousky konkurence).
Dlouho to nemusí vydržet. Intel Alder Lake, které snad v mobilní formě vyjde v prvních měsících roku 2022, by mohlo i v mnohovláknovém výkonu Apple M1 Pro/Max porazit. I když to asi může být s horší spotřebou, protože to bude stále 7nm procesor, a bude zde tedy pořád ona nevýhody v energetické efektivitě použité technologie. Ovšem kde by zejména mohl Alder Lake jablečné eso porazit, je v jednovláknovém výkonu. Tam by díky výrazně zvýšenému IPC a zároveň vysokým taktům mohlo Alder Lake od čipů Applu hodně odskočit. Je možné, že bude v jednovláknovém výkonu až o 10–15 % lepší (byť za cenu vyšší spotřeby onoho jednoho jádra).
Musíme ale dodat, že není úplně správné srovnávat výsledky Geekbench u procesorů Apple pod MacOS s procesory Intel nebo AMD běžícími na Windows. Test Geekbench 5 dává při úplně stejném hardwaru na MacOS a také na Linuxu konzistentně vyšší výsledky než na Windows, takže ve skutečnosti bychom měli k předchozím skóre pro procesory Intel a AMD třeba dejme tomu 10% přidat, aby to bylo více porovnatelné.
Na další straně: Výhled na procesory pro desktopové počítače Mac Pro. Až 40 jader?
⠀
Zhruba rok je to, co Apple vydal svůj první ARM procesor pro počítače MacBook/Mac a tak dále nazvaný M1. Nyní firma s novými modely notebooků vypustila další procesor, který posune jejich výkon opět dál. Nejde zdá se o novou generaci, ale o výkonnější derivát M1 – přesněji o dva čipy: M1 Pro a M1 Max, které mají dvojnásobek výkonných jader a silnější výkon pamětí. Ale zejména integrované grafiky, která je na poměry iGPU ohromná.
To, že nakonec procesory M1 Max/Pro nejsou čipletové, trošku zkomplikovalo teorii, že by Apple mohl uvést 40jádrový desktop Mac Pro, kde by byl procesor se čtyřmi čiplety. Současně je také zajímavé, že Apple neintegroval více procesorových jader do čipu M1 Max (přitom by se pro ně asi místo našlo, takže důvod mohl být prostě ten, že bylo třeba zkrátit vývoj). Kdyby třeba měl jader 18 nebo 20 (16 velkých), byl by to do pracovních stanic hned zajímavý kandidát.
Asi není moc pravděpodobné, že by firma vyvinula ještě třetí separátní 5nm čip (což je dost drahá záležitost) jen pro řadu Maců Pro. Co lze tedy očekávat, pokud ARM teď přivede procesory ARM i do svých nejvýkonnějších modelů?
Pokud Apple použije tyto čipy i v desktopu, nabízí se jedno řešení. Apple si mohl připravit v modelu M1 Max, nebo možná i v M1 Pro podporu pro SMP spojení více procesorů, jako jsme na to zvyklí v serverech. Pokud je k dispozici nějaká koherentní propojovací logika, mohl by Apple prodávat Macy Pro s dvěma čipy, tedy s 16 velkými jádry (a s dvěma integrovanými GPU). Dokonce by byla možná i 4S konfigurace s 32 jádry, ale ta bývá méně efektivní než dvouprocesorová, takže asi ze začátku není tak pravděpodobná.
Podle úniků Apple procesory M1 Max interně označoval „Jade C-Die“, M1 Pro bylo „Jade C-Chop“ (tj. M1 Max je výchozí varianta a M1 Pro má z návrhu useknutou půlku iGPU?). V MacPro měly být použité procesory „Jade 2C-Die“ a „Jade 4C-Die“. Možná, že ono spojení do 2S a 4S systému by tedy mohlo být přímo v rámci jednoho pouzdra BGA, trošku jako u procesorů Epyc první generace, a ven by šlo jen I/O a ne už propojovací linky mezi jednotlivými procesory. Pokud by tyto 2S a 4S systémy byly tvořené z čipů M1 Max, pak by celkově měly 128 a 256 GB paměti a dohromady 8192 a 16 384 shaderů ve svých integrovaných GPU.
Víceprocesorový systém má jisté neefektivity dané potřebou synchronizovat dvě nebo víc sekcí operační paměti (NUMA). Ale historicky pracovní stanice Mac Pro (i předtím PowerMac) dvouprocesorové byly, takže by se firma k tomuto řešení asi klidně mohla vrátit.
Varianty M1 Pro a M1 Max určené pro počítače MacPro by teoreticky možná mohly mít také větší kapacity paměti, je otázka, zda je ještě možné do pouzder s pamětí přidat další čipy LPDDR5, případně zda je možné přidat další pouzdra. Mělo by zřejmě být možné navýšit paměť na dvojnásobky.
Zůstala by však nevýhoda, že tato paměť je osazená napevno a už ji nelze nijak zvětšit. Pokud tedy paměťové řadiče nejsou schopné pracovat i v režimu DDR5, takže by pak MacPro s těmito procesory mohl mít normální sloty pro paměti. Podobně překvapit by mohl také v otázce IO konektivity. U notebookových verzí neměl Apple moc důvod prezentovat schopnosti řadiče PCI Express, ale čipy by pro desktopové použití mohly mít klidně připravené nějaké množství linek PCI Express 4.0 nebo dokonce 5.0, o nichž teď není řeč. Třeba dokonce bude možné osadit standardní přídavná SSD do slotu M.2 (což, ač je to neuvěřitelné, u MacBooků ani Macbooků Pro-ů nejde).
Multi iGPU…
Každopádně by i tyto slepencové procesory měly být hodně zajímavé. Výkon CPU by měl být hodně slušný, i když ne nutně vedoucí. Hodně pozoruhodné to ovšem bude u té grafiky. Mít čipletové či MCM (nebo dokonce NUMA) řešení s integrovanými GPU ve dvou či rovnou čtyřech procesorech, to jsme zatím neviděli.
Je ovšem pravda, že na počítačích Apple tato GPU nebudou obvykle sloužit ke hraní her, kde by to narazilo na problémy. Obvyklé použití bude k akceleraci různých výpočtů a aplikací pracujících s grafikou nebo videem, nebo třeba pro 3D rendering. Tam asi multi-iGPU řešení bude fungovat dobře, podobně jako multi-GPU s několika samostatnými kartami.
Jan Olšan, redaktor Cnews.cz
⠀