Intel vydává serverovou verzi procesorů Raptor Lake
Intel minulý týden vypustil na trh procesory nové generace pro notebooky (Core Ultra „Meteor Lake“) i novou generaci své hlavní linie serverových procesorů Xeon („Emerald Rapids“). Současně ale vydal i jiné procesory, na které nebyla upřená pozornost: Xeony E-2400, což jsou serverové procesory specifické tím, že používají standardní desktopový socket LGA 1700 a jsou založené na křemíku Raptor Lake z procesorů Core.
Intel měl tuto linii Xeonů v nabídce už dlouhou dobu, od generace Sandy Bridge nesly označení Xeon E3-1200 a jednu dobu se daly provozovat i v běžných desktopových deskách (a třeba v generaci Haswell bývaly i atraktivní volbou). Poslední takováto rodina procesorů vznikla z ještě 14nm procesorů Rocket Lake na platformě LGA 1200 pod označením Xeon E-2300 a od té doby nebyla nahrazena. Intel tak nyní učinil 7nm procesory Xeon E-2400, kterými by tato platforma měla doznat značného pokroku.
Tyto procesory Raptor Lake by měly procházet striktnější validací zaměřenou na serverové úlohy a stabilitu a samozřejmě podporují ECC paměti, ale i další RAS funkce serverové platformy. Nejsou určené do klasických desktopových desek pro spotřebitele, které ECC neumějí, vyžadují speciální verze desek se serverovým čipsetem řady C260 (C262 nebo C266). Intel ale potvrdil, že používají čipy Raptor Lake.
Architektonicky tedy jde o stejná jádra Raptor Cove s 2MB L2 cache, procesory mají dvoukanálový řadič DDR5-4800 (DDR4 ale podporovaná není) s ECC a poskytují 16 linek PCI Express 5.0 (s možností rozdělení a ×8/×8) a čtyři linky PCI Express 4.0 typicky pro SSD. Z čipsetu je k tomu ale poskytnuto až 20 linek PCIe 4.0, 8 linek PCIe 3.0, 8 portů SATA, až deset 10Gb/s portů USB nebo pět 20Gb/s portů USB. Linky PCIe a například porty SATA jsou sdílené, nelze tedy využívat vše najednou. Stejně jako u čipsetu Z790 pak je k CPU připojen přes DMI 4.0 ×8 (16 GB/s obousměrně).
Jen P-Core, přesto bez AVX-512
Velký rozdíl proti desktopu ale je, že tyto procesory Raptor Lake nepoužívají nikdy E-Core, tak jsou v nich vypnutá a aktivní jsou jen P-Core neboli velká jádra s HT. Procesory tedy mají maximálně osm jader s 16 vlákny a k tomu 24MB L3 cache. Vedle toho je nabízena také konfigurace s 6 jádry / 12 vlákny, 4 jádry / 8 vlákny a také jeden levný model se čtyřmi jádry bez HT, což už je taková tradice Intelu. TDP těchto procesorů je od 55 W do 95 W, stejně jako v desktopu ale nejspíš budou schopné spotřebovávat mnohem více během boostu se všemi jádry zatíženými (maximální turbo spotřeba není ale v specifikacích zmíněná).
Když Intel procesorům Alder Lake zakázal AVX-512 (což pak podržel i u následujících generací Raptor Lake a Raptor Lake Refresh), trošku se doufalo, že by mohla vyjít nějaká verze pro pracovní stanice nebo servery, která by tuto funkci měl ponechanou. Bohužel, tabulky specifikací i databáze ARK shodně uvádějí, že Intel AVX-512 ponechal vypnuté. Xeon E-2400 tyto naděje bohužel zklamal, podporuje stále jen AVX2 jako běžné spotřebitelské verze Raptor Lake a Alder Lake s E-Core.
Proč Intel ani těmto procesorů AVX-512 neodemknul, je docela záhada. Primární uváděný důvod (konflikt s architekturou E-Core) je pryč. Také se bavíme o segmentu serverů, kde by podpora měla být užitečná. Nabízí se hypotéza, že Intel používá pro tyto procesory stejný testovací a ověřovací systém jako pro desktopovou verzi a nechce se mu pro ně vyvinout testy navíc, které by ověřovaly korektní fungování jednotek SIMD při práci s AVX-512.
Případně se Intel bojí, že pokud by na platformě LGA 1700, byť jen na speciálních serverových deskách, povolil fungování AVX-512 u Xeonů E-2400, výrobci desek by se pokusili toto nějak přenést do firmwarů spotřebitelských desktopových desek a pokusili by se opět „hacknout“ a zapnout AVX-512 u procesorů Core pro desktop. Asi nejméně komplikované vysvětlení ale je, že Intel prostě opět zkouší techniku segmentace a AVX-512 u Xeonů E-2400 nepovoluje jednoduše proto, aby přiměl zákazníky kupovat dražší procesory a platformy ze segmentu Xeon Scalable.
Omezení jen na osm jader ale znamená, že výkonnostní rozsah Xeonů E-2400 nejde moc vysoko. Jako konkurenci přitom mají procesory Ryzen či Ryzen Pro pro sockety AM4 a AM5, pro které lze také koupit serverové desky s podporou ECC, a nabídnou i 12–16 jader Zen 3 nebo Zen 4. V případě architektury Zen 4 je to dokonce i s podporou oněch instrukcí AVX-512.
Modely
Nejrychlejší model této řady, Xeon E-2488, má osm jader P-Core na základní frekvenci 3,2 GHz s maximálním taktem 5,6 GHz, bude tedy o něco pomalejší než Core i9-13900K s vypnutými malými jádry, na druhou stranu má však jen 95W TDP. Pod ním pak jsou modely Xeon E-2478 a E-2468, které mají shodně maximální turbo 5,2 GHz, ale základní takty 2,8 GHz při 80W TDP a 2,6 GHz při 65W TDP.
Šestijádro Xeon E-2486 s 95W TDP dosáhlo na základní takt 3,5 GHz, a boost tak až 5,6 GHz. Značení je jinak celkem chytré, poslední číslice totiž prozrazuje počet jader (Xeon E-2434 je například čtyřjádro/osmivlákno s taktem 3,4–5,0 GHz).
V nabídce Xeonů E-2400 zatím není žádný model, který by měl aktivní integrované GPU. V řadě E-2300 (Rocket Lake) takové modely byly označené písmenem G na konci modelového čísla, řada E-2400 ale momentálně žádný takový model nenabízí.
Zdroje: ServeTheHome, Intel, ComputerBase
Jan Olšan, redaktor Cnews.cz
⠀