Rozborka, čistění a závěr
Stavět chladicí okruhy pro PC je zábava a výsledky jsou téměř vždy atraktivní. Dnes bych se však rád zaměřil na údržbu okruhů a také na problémy, pokud údržbu zanedbáte. Údržba však není moc populární téma a tak se mu často nevěnuje dostatek pozornosti. Nedávno jsem však prováděl renovaci zanedbaného okruhu, na kterém bych rád demonstroval rizika nedostatečné údržby. Upozorňuji čtenáře, že následující záběry mohou být drastické. 🙂
Vysoké teploty a hlučnost
Je to už přes dva roky, kdy jsem stavěl kompletní PC včetně vodního okruhu pro svého kamaráda. Důrazně jsem jej od začátku upozorňoval, že vodní okruh potřebuje pravidelnou údržbu. Čas od času je dobré jej vizuálně zkontrolovat a nejméně jednou ročně je potřeba v okruhu vyměnit kapalinu. Mých rad však nedbal a nedávno mi psal zoufalý e-mail, že je v koncích. Jeho PC je najednou dost hlučné a také postrádá výkon, který mělo dříve. Už z těchto informací mi bylo jasné, že se nejspíš jedná o problém v chlazení. Závadu pumpy nebo ventilátorů se povedlo na dálku rychle vyloučit, ale stále zbývalo provést detailní inspekci chladicích bloků. To vyžadovalo urazit vzdálenost téměř 300 km a také překročit jednu státní hranici.
Po detailní kontrole chladicího okruhu mi bylo jasné, že největší problém je v bloku grafické karty. V části bloku, kde jsou chladicí kanálky pro výměnu tepla mezi GPU a kapalinou, se totiž nacházel podivný černošedý materiál. Ten prakticky znemožňoval tok kapaliny skrze blok, čímž se logicky stal celý okruh neúčinným.
Nedalo se dělat nic jiného, než celý blok rozdělat a důkladně vyčistit. Pořád mi ale nebylo úplně jasné, odkud se vzal ten materiál, co zanesl chladicí kanálky v bloku. Na sediment z kapaliny to bylo moc velké a na zbytky pájky z radiátoru to také nevypadalo. Navíc jsem radiátor přes instalací do okruhu proplachoval několika litry destilované vody. Provedl jsem tedy demontáž chladicího bloku z grafické karty a následně jsem celý blok rozložil na jednotlivé části. Kovové díly bloku vypadaly v pořádku, až na drobné barevné změny, které jsou po nějakém čase celkem běžné. Nejedná se o obvykle korozi, ale o erozi niklového povrchu vlivem turbulentního proudění v kapalině. Esteticky to sice nemusí vypadat pěkně, ale na chladicí vlastnosti to obvykle nemá vliv.
Drobné nánosy sedimentu v okolí těsnění mohou být také celkem běžnou věcí, tady však záleží na druhu kapaliny, který ve vašem okruhu použijete. Čiré bezbarvé kapaliny jsou v tomto ohledu obvykle bezpečné. Různé pastelové barvy nebo opaleskující směsi typu Mayhem Aurora nebo Primochill Vue jsou však obvykle receptem na problémy, pokud je pravidelně neměníte. Všechny kovové části bloku nicméně vypadaly přijatelně a nebyl problém je vyčistit. S drobnými nečistotami si jednoduše poradil starý zubní kartáček, voda s trochou saponátu a jemný hadřík z mikrovláken. Jen bylo potřeba věnovat větší opatrnost těsnění, které se může vlivem nadměrné síly snadno poškodit nebo přetrhnout.
Nastal čas na inspekci krytu z akrylátového plexiskla. Po sejmutí kovové trysky je vidět, že materiál vyplňuje prakticky celou komoru okolo GPU části. Před demontáží jsem měl také velký problém s vypouštěním kapaliny z bloku. Odpor toku byl skutečně velký. Černý materiál se drolil, ale nerozmazával se po prstech ani nepůsobil dojmem kovu. Spíše to vypadalo jako křehké plastové piliny. Kde se tohle sakra vzalo v okruhu? Až při čištění nádržky mi to došlo. Vzhledem k tvaru a typu nádržky jsem musel použít dodávané pěnové kolečko (Anti-Vortex Foam) pro prevenci vzniku vírů v nádržce. A toto pěnové kolečko se prakticky téměř celé rozpustilo na drobné částečky. Ty pak s proudem kapaliny odtekly do chladicího bloku grafické karty. Tam se zasekly na prvním úzkém místě, což byly chladicí kanálky pro výměnu tepla z GPU.
Toto zjištění jsem následně konzultoval s technickou podporou EK Water Blocks. Tam mi bylo řečeno, že k tomuto jevu skutečně může občas dojít. Na vině je obvykle právě nedostatečná údržba okruhu. Dále mi bylo řečeno, že na tuto skutečnost bude více upozorněno v popisu produktů, kde se tato pěna vyskytuje. Osobně však nemohu její použití vůbec doporučit. Pokud to tedy jen trochu jde, využijte jiné způsoby prevence proti vzniku vírů v nádržce.
Stavět chladicí okruhy pro PC je zábava a výsledky jsou téměř vždy atraktivní. Dnes bych se však rád zaměřil na údržbu okruhů a také na problémy, pokud údržbu zanedbáte. Údržba však není moc populární téma a tak se mu často nevěnuje dostatek pozornosti. Nedávno jsem však prováděl renovaci zanedbaného okruhu, na kterém bych rád demonstroval rizika nedostatečné údržby. Upozorňuji čtenáře, že následující záběry mohou být drastické. 🙂
Rozborka a čistění CPU bloku
Chladicí blok pro procesor již naštěstí neskrýval žádné nepříjemné překvapení. Barevné změny a eroze niklového povrchu kovové části se daly očekávat. Kovový plíšek, sloužící jako tryska, jsem v rámci lenosti a jednoduchosti vyměnil za nový. Těsnící kroužek byl v pořádku a dal se znovu použít. Jen mě trochu zarazilo zmléčnění původně čirých částí uvnitř bloku. Opět je na vině nedostatečná údržba a příliš dlouhý provoz bez výměny kapaliny a čistění okruhu. Nějaké zažloutnutí bylo vidět i na krytu CPU bloku, ale nejedná se o nic dramatického.
Na řadu tedy opět přišel starý zubní kartáček, voda s kapkou saponátu a hadřík z mikrovlákna. Kovové části bloku jsem pak ještě dočistil pomocí malého množství isopropanolu. Na ten si však dejte veliký pozor v blízkosti akrylátu. Proč? To názorně uvidíte dále v textu. Kovové části jsem tedy mohl znovu použít v dalším okruhu, ale plastové části jsem raději všechny vyměnil. Ne, že by snad ztráta jejich čirosti měla vliv na funkčnost, ale barva zkaženého mléka nepůsobí ani trochu atraktivně.
Průhledné hadice a akrylátové plexisklo
Fotografie níže myslím hovoří za vše. Více než dva roky provozu nedělá hadicím EK-DuraClear vůbec dobře. Jak už jsem uvedl v jiném článku, tak hadice je doporučeno měnit stejně často jako kapalinu, tedy nejméně jednou ročně. Osobně také více doporučuji použít EK-Tube ZMT, které jsou daleko odolnější. ZMT znamená zero maintenance tube, tedy minimální nároky na údržbu.
Na další fotografii si lze povšimnout detailu výtokové části chladicího bloku pro CPU. Opakované mechanické namáhání způsobilo mikropraskliny v akrylátu. Ty však naštěstí nevedly k netěsnosti a úniku kapaliny. V tomto ohledu je daleko spolehlivější řešení acetal, případně jiný syntetický polymer s podobnými vlastnostmi. Alphacool například používá nylon pro jeho vysokou pevnost v tahu, odolnost vůči teplu, absenci koroze a v neposlední řadě také pro jeho nízkou váhu.
No a jak se často říká, tak i mistr tesař se občas utne. Osobně se nepovažuji za žádného mistra vodního chlazení, ale tím spíše jsem se už několikrát pěkně utnul. A tak vám ukážu jeden epický fail na závěr tohoto článku. Již opakovaně jsem v textech uváděl, že akrylátové plexisklo se nesmí vystavit působení isopropanolu, etanolu nebo acetonu. A přesně to se mi stalo při čištění bloku pro grafickou kartu. Kovové části bloku grafické karty jsem totiž dočišťoval pomocí isopropanolu. Ten se rychle odpařuje a navíc jsem blok ihned osušil pomocí papírových utěrek. Po deseti minutách jsem tedy získal dojem, že je blok již dokonale suchý a je tedy bezpečné namontovat akrylátový kryt zpět na místo. Prostě jsem spěchal. Další den jsem se byl uvítán krásnou mozaikou prasklin a defektů v akrylátu vlivem zbytkového množství isopropanolu na povrchu bloku.
Závěr a shrnutí
Tento článek rozhodně není míněn jako demotivační. Mým cílem bylo jen upozornit, jak je důležitá údržba chladicího okruhu. Určité dilema nastává ve výběru materiálu. Dnešním trendem je mít vše průhledné (a ideálně s RGB), avšak použití akrylátu má řadu nevýhod. Pokud vám jde především o spolehlivost, doporučuji použít spíše acetal, nylon nebo jiné odolné polymery.
S hadicemi a trubicemi platí to samé. Čiré hadice nebo trubice sice vypadají atraktivně, ale časem dochází k barevným změnám a je potřeba je pravidelně měnit. Držte se také doporučení jednotlivých výrobců, jak často je třeba měnit kapalinu, hadice a trubice. Zbytečně nepodceňujte údržbu vašeho okruhu, nevyplatí se to. Za následné starosti, čas a náklady navíc to skutečně nestojí. Nízkým teplotám a tichému chlazení zdar!