Pracovní stanice Applu má sice volné sloty pro SSD, ale rozšíření systémového úložiště prý uživatel udělat nemůže
Firma Apple tento měsíc definitivně přehodila výhybku z procesorů Intel na svá vlastní CPU (respektive SoC) s architekturou ARM, když vydala už i pracovní stanici Mac Pro s procesorem M2 Ultra, jenž je tvořený dvojicí čipů M2 Max a je zatím nejrychlejším počinem Applu. Mac Pro je speciální v tom, že jako jediný Mac má možnosti rozšíření. Ale když teď iFixit udělal rozborku, ukázalo se to, že v praxi jsou omezenější, než se čekalo.
iFixit je web zaměřený na návody, jak rozebrat a opravovat různé počítače a elektroniku (například jak měnit různé díly) a u populárních zařízení publikuje „recenze“ součástek uvnitř a snadnosti, s jakou se věc dá rozmontovat, opravovat a zase složit zpátky. Tentokrát rozebral právě nový armový Mac Pro, takže jestli jste zvědaví na to, jak toto zařízení, jeho základní deska a také procesor M2 Ultra vypadají, doporučujeme video, ač poněkud servilně vyznívající, celé zhlédnout (má jen pár minut, takže o moc času nepřijdete).
V tomto videu padne ale jedna zarážející věc. Rozebíraný přístroj měl z výroby 2TB SSD od Applu, které je instalované ve speciálním slotu a jde o proprietární provedení nekompatibilní s běžnými SSD. Dílem to bude proto, že Apple používá zvláštní typ čipů NAND s mikrořadiči, které komunikují s ekvivalentem klasického řadiče integrovaným v SoC. Kromě toho to ale firma prakticky určitě dělá i naschvál proto, aby uživatelé museli kupovat úložiště jen u ní (za vysoké ceny, a tedy s velkou marží).
Jak iFixit zjistil, v šasi jsou na desce dva sloty pro tato zvláštní SSD a u 2TB modelu byl jeden prázdný. Kupodivu to ale neznamená, že si ho můžete osadit sami (byť je dobře přístupný, jako by se s tím počítalo). Apple iFixitu údajně potvrdil, že uživatel SSD sám přidat ani vyměnit nemůže – údajně to nebude fungovat. Zřejmě není řeč jen o tom, že se na to nevztahuje oficiální podpora nebo tak něco.
Apple nejspíš použil své zabudované DRM (v tomto případě ne Digital Rights, ale jak se říká Digital Restrictions Management), kdy výměnu komponent musí schválit elektronicky servisní středisko, zatímco uživatel novou komponentu „schválit“ nemůže. I pokud si tedy někde sami seženete toto proprietární SSD, nebude vám v Macu Pro fungovat. Nepůjde také přenést SSD mezi dvěma kusy nebo použít SSD z jednoho kusu, který přestane fungovat, jako náhradní díl. Upgrade vám zřejmě udělají jenom v servisu Applu za úplatu.
Určitá útěcha by snad mohla být, pokud se tato politika neumožňující uživateli vyměnit SSD týkala jen hlavního systémového SSD. Stále doufáme, že Apple umožní nainstalovat přídavná standardní SSD v provedení M.2 do slotů PCI Express 4.0 na desce (přes adaptéry) a k přítomným portům SATA alespoň pro použití jako čistě datového prostoru. Minimálně externí HDD a SSD Apple pořád podporuje (i když tato podpora byla údajně při vydání zabugovaná), takže zákaz interních přídavných SSD pro data by byl velká drzost.
Rozdíl mezi takovým přídavným SSD a systémovým SSD, které vás Apple vyměnit nenechá, by byl například v šifrování, které by asi už nemohlo být prováděno stejným způsobem jako u applácké architektury úložiště.
Sloty PCI Express nemají plnohodnotnou konektivitu, sdílí několik linek přes rozbočovač
iFixit také při rozborce potvrdil, že konektivita slotů PCI Express není plná. Apple Mac Pro s procesorem M2 Ultra je v podstatě totéž jako Mac Studio a procesor nemá příliš mnoho volné konektivity – počet linek je spíš jako u běžného desktopu nebo notebooku. Všechny sloty PCI Express jsou za přepínačem vyráběným firmou Microchip. To znamená, že u některých aplikací nebude množství slotů příliš dobře využitelné, protože se karty budou přetahovat o omezenou propustnost do CPU – tato koncepce nejlépe bude fungovat, když se karty nebudou nepoužívat současně nebo nepotřebují moc velké datové toky po sběrnici.
Jak jsou linky zapojené, se čistě z vizuálu nezjistí, ale podle toho, jak se celé zapojení tváří pro software, by to podle vývojáře Asahi Linuxu Hectora Marcana mělo vypadat následujícím způsobem (tuto informaci jsme již jako aktualizaci přidali do minulého článku, ale zopakujeme to zde pro ty, kterým dodatek unikl).
Podle Hectora Marcana jsou použité dva PCIe switche (ten menší z nich není na videu vidět, je možná lokalizovaný jinde). První je připojen na osm linek jedné poloviny M2 Ultra a obsluhuje řadiče portů USB, SATA, Wi-Fi, oba Ethernety a pak už je k němu připojen jen jeden slot PCIe 4.0 ×8. Zdá se, že tato polovina procesoru M2 Ultra pak používá dalších osm linek PCIe 4.0 pro připojení SSD od Applu v oněch proprietárních slotech.
Kritičtější je druhé rozbočení. To má uplink PCIe 4.0 ×16 zapojený do druhé poloviny procesoru M2 Ultra. Z toho je pak ale vyvedených celých pět slotů – trojice PCIe 4.0 ×8 a současně také oba dva sloty PCIe 4.0 ×16. Karty připojené do této série slotů tedy budou docela tvrdě soutěžit o propustnost směrem do procesoru, a pokud budou sběrnici vytěžovat, může u strojů s téměř všemi sloty obsazenými dojít k drastickému limitování. Toto lze bez přehánění označit za závažné úzké hrdlo.
Komentáře, že ARM Mac Pro je vlastně jen Mac Pro s lepším chlazením a větší bednou, nejsou tedy daleko od pravdy. Celá základní deska, jejíž rozměr je značný, nemá ve skutečnosti moc funkcí. Sekce s procesorem M2 Ultra (v němž je i napevno osazená paměť RAM) je dost malá, a zbytek tedy prakticky jenom rozvádí linky PCIe z onoho rozbočovače.
Zdroje: iFixit, Hector Marcan
Jan Olšan, redaktor Cnews.cz
⠀
