Vodní okruh pro chlazení PC – je to lehčí, než se zdá (1. díl)

A jak to tedy vlastně funguje?

Každý uživatel je spokojený, když jeho PC netrápí vysoké teploty a přitom jej také neruší nadměrný hluk chladičů. Jak toho docílit bych vám rád předvedl pomocí článků, zaměřených na problematiku stavby vodního okruhu a které připravuji ve spolupráci s firmou EK Water Blocks. Cílem textu jsou především začátečníci, proto jsou některé pasáže zjednodušeny v rámci srozumitelnosti. Děkuji za pochopení.

A jak to tedy vlastně funguje?

V základním principu se vodní chlazení zase tolik neodlišuje od chlazení vzduchového. Stále je zde chladicí blok a stále je zde také výměník tepla. A samozřejmě nějaký ten ventilátor, obvykle dva nebo tři. Ale zatímco vzduchové chladiče spoléhají na tepelné vedení ze základny do žeber pasivu pomocí heat pipes, tak chladící vodní okruh využívá kapaliny pro rychlý odvod tepla od chladícího bloku a výměna tepla s okolím probíhá skrze radiátor, který má většinou daleko větší plochu pro odvod tepla z kapaliny do okolního vzduchu. Prvek, který je zde navíc oproti vzduchovému chlazení, je pumpa/čerpadlo, které kapalinu pohání skrze okruh.

Na trhu je mnoho modelů tzv. uzavřených all-in-one kapalinových chladičů, např. oblíbený NZXT Kraken X62, Corsair H100i nebo SilentiumPC Navis 240. Tyto chladiče jsou bezúdržbové a stačí je pouze vybalit z krabice, nainstalovat a můžete je ihned použít. Jsou obvykle účinnější než vzduchové chladiče a také mají atraktivní vzhled, zejména ve spojení s RGB efekty. Ale je to samozřejmě vykoupené vyšší pořizovací cenou. Nevýhodou je nemožnost rozšíření okruhu o další chladící blok nebo radiátor. Časem také postupně klesá jejich účinnost vlivem odpařování kapaliny ven z okruhu bez možnosti jejího opětovného doplnění.

Většina all-in-one chladičů také nejde použít na chlazení grafických karet, a pokud ano, je to obvykle spojené s kompromisy. Naproti tomu „plnokrevný“ vodní okruh dovede zkrotit teploty i na té nejvýkonnější grafické kartě a nadto nabídnout i velice tichý chod. A v tom já osobně spatřuji největší výhodu, pokud se člověk rozhodne si postavit vlastní okruh vodního chlazení. Moderní grafické karty jsou dnes vybaveny automatickým přetaktováním, které je vázané na teplotu GPU, a pomocí vodního chlazení můžete z vaší karty dostat vyšší výkon než s běžným chladičem. A to vše bez zbytečně vysoké hlučnosti.

Jsou tedy vůbec nějaké nevýhody?

Samozřejmě se nic neobejde bez kompromisu. Jedna z největších nevýhod vodního okruhu je jeho vysoká pořizovací cena. Relativně jednoduchý okruh s chladícími bloky pro CPU a pro grafickou kartu a s jedním radiátorem vás snadno vyjde na částku převyšující 400 €. Další drobnou nevýhodou je delší čas kompletace a testování okruhu. A nakonec je občas nutné doplnit kapalinu nebo ji v pravidelných intervalech vyměnit. Pochopitelné jsou také obavy z úniku kapaliny mimo okruh a poškození hardware elektrickým zkratem. To je však u moderních okruhů celkem vzácná komplikace, a pokud dodržíte pár jednoduchých tipů a pravidel, tak se toho nemusíte bát. Jakmile jednou sestavíte okruh a otestujete jeho těsnost, pak můžete svůj počítač normálně používat. Občasná kontrola okruhu není od věci, ale není nutné to přehánět.

• Contents
• Trocha teorie na začátek
• A jak to tedy vlastně funguje?
• Závěr a shrnutí